Diabetes 2. typu: Glukometry a měření glykémií

Tým Setřes diabetes & Jídelní plán | 9.8.2024

Domácí sledování hladin cukru v krvi je při cukrovce nesmírně důležité. Díky němu můžeme vyhodnocovat, zda je léčebný režim nastaven správně.

Glukometry jsou přístroje, které se vejdou do dlaně jedné ruky a dokáží i v domácích podmínkách relativně přesně měřit glykémie, neboli hladiny cukru v krvi. Každý diabetik, včetně cukrovkářů 2. typu (DM2), by si měl hladiny krevní glukózy sledovat sám a pravidelně.

Právě tento selfmonitoring je totiž nezbytným prvkem pro hodnocení výsledků úprav stravy, životního stylu a medikace –  a tedy úspěšnosti léčby vaší nemoci a míry snižování rizika komplikací, které vznikají následkem špatně kompenzované cukrovky. 

Pomocí glukometrů se měří koncentrace cukru glukózy v kapilární krvi, stačí k tomu pouze jedna její malá kapka. Glykémie změřená glukometrem se může do určité míry odlišovat od hodnoty zjištěné z žilní krve při odběru u vašeho lékaře či přímo v laboratoři. A povolená odchylka měření glukometrem je až 15%. Přesto ale domácí měření hladin cukru v krvi poskytuje výsledky dostatečně přesné a správné na to, abyste se jimi mohli řídit. Použití glukometru je navíc významně levnější než laboratorní rozbor, a můžete ho tak provádět mnohem častěji.

Na trhu je dostupná celá řada glukometrů pro domácí použití, v naší facebookové skupině Setřes (pre) diabetes – mějte cukr i váhu v normě 👍 při cukrovce 2. typu určitě najdete, se kterými jsou další diabetici spokojeni. Někteří oceňují, samozřejmě kromě přesnosti a spolehlivosti, třeba také cenu samotného přístroje a spotřebního materiálu k němu, velikost paměti, funkci přenosu dat do počítače či možnost nabíjení přes USB.

Postup měření glykémie

Způsob použití se může u jednotlivých přístrojů mírně lišit, proto vždy postupujte podle návodu ke konkrétnímu glukometru, který vlastníte. Základní princip je ale vždy stejný, proto si ho teď shrňme.

Glukometry stanovují koncentraci krevního cukru glukózy pomocí specifických enzymatických a elektrochemických reakcí, kdy se měří vznikající elektrický proud. Zvídaví si jistě sami dohledají, jak přesně celý proces probíhá. Pro běžného uživatele ale postačuje, aby věděl, že kromě samotného glukometru budete potřebovat i měřicí proužky určené právě pro jeho typ přístroje a také odběrové pero s lancetou. Lanceta je drobná jedlička, kterou provede vpich do kůže, abyste získali kapičku krve potřebnou pro změření glykémie.

1. Vše potřebné si nachystejte. Mějte tedy při sobě dostatečně nabitý glukometr, proužky k němu a odběrové pero s lancetou, případně i notýsek a pero pro zapsání si naměřené hodnoty. Hloubku vpichu odběrového pera je třeba mít nastavenou podle tloušťky vaší kůže tak, aby se po vpichu kapička krve vytvořila samovolně, bez mačkání. Lanceta by se měla měnit po každém, nebo alespoň každém třetím, vpichu, aby byla dostatečně čistá (nikdy ji nesdílejte s kýmkoliv dalším, přenos chorob krví je naprosto reálné riziko) a rovněž ostrá. Při použití tupé lancety nemusí vytéct dost krve a vpich také výrazněji bolí.
2. Umyjte si ruce vodou a obyčejným mýdlem. To kůži dostatečně očistí a odmastí, aby se později kapka krve neroztékala. Po umytí si ruce pečlivě opláchněte a osušte. Nepoužívejte žádnou dezinfekci! Zbytky mycího prostředku, vody či dezinfekční přípravek by mohly výsledek měření zkreslit.
3. Do glukometru vložte dosud nepoužitý testovací proužek. Přístroj se tím i sám zapne a je připraven k měření. Testovací proužky musí být určeny přímo pro vaši značku a typ přístroje, musí být správně skladovány a nesmí být prošlé.
4. Pomocí odběrového pera s lancetou proveďte vpich. Nejvhodnějším místech pro odběr kapičky krve je boční strana bříška některého z prstů, nejlépe prostředníčku či prsteníčku nedominantní ruky. Kůže zde není tak silná a tolik citlivá, je zde i velký průtok kapilární krve. Pokud si ale glykémie měříte častěji, můžete používat i další z prstů a místa vpichu střídat. Ranky se tak budou stíhat hojit a nebude mít prsty rozpíchané a bolavé. Avšak odběr z jiných míst než prstů rukou nedoporučujeme, výsledky měření nebývají spolehlivé. Samotný vpich lancetou provedete tak, že odběrové pero přiložíte ke kůži a stisknete spouštěcí tlačítko. Poté by se v místě vpichu měla samovolně vytvořit kapička krve. Pokud máte s jejím vytékáním potíže, můžete si ruce před vpichem nahřát (mytím v teplé vodě), může pomoci i úprava hloubky vpichu nebo jemné zatlačení na prs dál od místa vpichu. Prst byste ale rozhodně neměli silně mačkat, uvolněný tkáňový mok totiž může výsledky měření významně zkreslit.
5. K vytvořené kapičce krve přiložte glukometr s vloženým testovacím proužkem. Potřebné množství krve pro měření se samo nasaje a výsledek se během několika vteřin zobrazí na displeji přístroje. Zjištěnou glykémii si zapište spolu s datem a časem měření. Některé glukometry hodnoty výsledky ukládají do své paměti, případně je lze stáhnout i do počítače.
6. Použitý proužek vyjměte z glukometru. Přístroj se tím i vypne. Použitý proužek zlikvidujte, je použitelný pouze na jedno změření hladiny cukru v krvi. Zbytky krve z kůže otřete čistým kapesníkem či kouskem buničiny. Glukometr, odběrové pero a balení proužků vraťte zpět do pouzdra.

Diabetes 2. typu: kdy glykémie měřit?

Selfmonitoring, neboli domácí měření glykémií, je pro diabetiky velmi důležitým prvkem léčebného režimu. Zvýšené hladiny cukru v krvi vám totiž škodí, ať už o nich víte, či ne. Kontroly glykémie nalačno a glykovaného hemoglobinu (HbA1c), takzvaného dlouhého cukru, u vašeho lékaře jednou za několik měsíců nelze považovat za dostatečné sledování toho, jestli zvládáte cukrovku dobře kompenzovat.

Možná, že jste dokonce zaslechli i “argument”, že domácí měření glykémií je stresem a ten je při cukrovce “to nejhorší”? Do lesa byste ale také nešli bez baterky kvůli strachu, že uvidíte spadlé kmeny, vystupující kořeny, jámy a pichlavé křoví, o něž si můžete ublížit. Samozřejmě, že si radši baterku vezmete a viditelnému nebezpečí se budete snažit vyhnout. A podobně je tomu v případě cukrovky a faktorů, které mohou vést ke vzniku hyperglykémií. Tyto nástrahy se naučíte pomocí glukometru poznávat – a příště se jich vyvarovat.

Udržování zdravých hladin cukru (nebo alespoň hodnot normě co nejbližších) je naprosto klíčové pro dlouhodobé udržení dobrého zdravotního stavu. Nedostatečně kompenzovaná cukrovka se totiž pojí s řadou možných komplikací, například kardiovaskulárních nemocí, poškozením nervů, zraku a ledvin či takzvanou diabetickou nohou. Špatně zvládaný diabetes sice sám o sobě obvykle nebolí, nemá výraznější příznaky, ale jeho následky jsou velmi závažné a významně snižují kvalitu života.

Četnost domácího měření glykémií je opravdu velmi individuální záležitost. Vždy si kontrolujte glykémie alespoň tak často, jako vým doporučil váš lékař, ale obvykle jen prospěje, budete-li používat glukometr častěji. Čím více hodnot budete znát, tím lepší obrázek o zvládání vaší nemoci budete mít.

Jak často budete potřebovat glykémie měřit, záleží zejména na vašem zdravotním stavu, míře kompenzace nemoci, užívaných lécích a také na tom, jak dobře už reakce svého těla na různé vlivy znáte a zda neprovádíte nějaké větší změny, především tedy úpravy stravy, pohybové aktivity a medikace. Hladiny cukru v krvi mohou zvyšovat například i infekční nemoci, zánět (včetně toho v zubu či dásni), nedostatečný spánek nebo špatně zvládaný stres, v těchto případech proto budete nejspíš potřebovat měřit glykémie častěji. 

Z hlediska poskládaní stravy jsou důležité zejména hodnoty glykémie před jídlem a 1 hodinu od začátku jídla (počítáno od prvního sousta). Tím získáte představu o tom, jak moc dané jídlo vaše hladiny cukru v krvi ovlivnilo, neboli na kolik a především o kolik vaše glykémie narostla. Při měření jednu hodinu po jídle se u většiny pacientů a většiny pokrmů povede zachytit maximum vzestupu glukózy v krvi, a to je právě při sestavování diabetického jídelníčku zásadní údaj. Jakmile budete mít stravu vhodně upravenou a glykémie nižší a stabilizované, budete moci četnost měření snížit.

Normální hladiny cukru v krvi

Za úplně zdravé glykémie jsou považované rační lačné hodnoty do 5,6 mmol/l, během dne do 7,8 mmol/l a glykovaný hemoglobin do 39 mmol/mol. Glykovaný hemoglobin, nazývaný také dlouhý čí dlouhodobý cukr, vzniká reakcí glukózy s krevním barvivem hemoglobinem. Jeho hodnota zhruba odpovídá průměru glykémií za poslední 2 až 3 týdny. Ale vůbec nic nám neříká o tom, jak moc byly hladiny cukru v krvi rozkolísané nahoru a dolů. A právě proto je domácí používání glukometru tak důležité.

Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu (2020) České diabetologické společnosti pak uvádí, že cílové glykémie by měly být v případě DM2 do 6,0 mmol/l nalačno a do 7,5 mmol/l 1 až 2 hodiny po jídle  a glykovaný hemoglobin do 45 mmol/mol. Pak lze cukrovku 2. typu hodnotit jako výborně kompenzovanou.

U fragilních pacientů, neboli velmi starých lidí a u osob trpících dalšími chorobami, mohou být tolerovány i hodnoty vyšší. Hladiny cukru v krvi nalačno nad 7,0 mmol/l a po jídle nad 10 mmol/l jsou již znakem cukrovky nedostatečně kompenzované a nesou s sebou již značná zdravotní rizika.

Nedaří se vám vaše glykémie srazit dolů nebo je chcete “jen” ještě trochu poladit? Pak určitě neváhejte a stáhnete si zdarma elektronickou knížku 7 tipů na lepší glykémie při cukrovce 2. typu. Pevně věříme, že vám k dosažení lepších výsledků pomůže.

Úhrada glukometru a proužků zdravotními pojišťovnami

Všichni diabetici 2. typu, kteří jsou léčeni alespoň perorálními antidiabetiky, tedy tabletkami, mají dle přílohy č. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o zdravotním pojištění, nárok na předepsání glukometru, určitého množství diagnostických proužků do něj a dalších pomůcek. Je jedno, zda je tento pacient v péči diabetologa či praktického lékaře. Bohužel ale cukrovkáři, kteří neberou žádné antidiabetické léky, na glukometr nárok nemají. Nicméně přesto by si měli nějaký pořídit, aby mohli svůj zdravotní stav dostatečně kontrolovat.

Diabetici, kteří mají předepsané tabletky, mají kromě glukometru nárok na 100 měřících proužků ročně, 1 odběrové pero za 5 let a 100 lancet ročně. To není mnoho, ale i toto množství jim trochu finančně uleví. Diabetikům léčeným neinzulinovými injekčními antidiabetiky a inzulinem do 2 dávek za den hradí zdravotní pojišťovny ze zákona 400 kusů proužků za rok, při větším množství inzulínových dávek pak 1 500 kusů. 

Avšak zdravotní pojišťovny nabízejí i různé preventivní a bonusové programy, v jejichž rámci mohu i pacienti trpící cukrovkou získat finanční příspěvky nad rámec zákonných úhrad. Může to dělat až několik tisíc korun ročně. Tyto programy se ale průběžně mění a lze je různě kombinovat, proto se o jejich aktuální nabídce informujte přímo u své zdravotní pojišťovny. Kromě částky na nákup diabetických pomůcek to může být například příspěvek na služby nutričního terapeuta.

Závěrem

Pro zdraví diabetiků 2. typu jsou důležité glykémie během úplně celého dne. S pomocí glukometru na proužky jste ale schopni zjistit jen několik izolovaných bodů, i když i ty vám mohou být velkým pomocníkem při boji s vaší nemocí. Čím častěji si budete hladiny cukru v krvi měřit, tím lepší přehled o tom, jak dobře cukrovk zvládáte kompenzovat, získáte.

Kromě glukometrů jsou nyní na trhu již i kontinuální senzory glukózy (CGM), ty ale nespadají pod zdravotní pomůcky hrazené diabetikům 2. typu ze zákona. Nicméně zvažte, zda alespoň do 1 kusu neinvestovat (jako čtečka vám postačí tzv. chytrý telefon s aplikací zdarma), především pokud vám nemoc byla diagnostikována teprve nedávno, nebo se chystáte začít s většími úpravami vašeho jídelníčku. Senzor vám v tom totiž může hodně pomoci.

Kontinuální senzor totiž snímá koncentraci koncentraci glukózy po celý den, vidíte tak nejen pár izolovaných bodů, ale celé křivky a také čas, kdy se glykémie pohybovaly v rozmezí úplně zdravých hodnot (time in range). Senzor se při aplikaci se nalepí na kůži a jeho tenoučké drátky jsou zavedeny do podkoží. Vůbec z toho ale nemusíte mít strach, aplikace je cítit dokonce méně než vpich lancetou odběrového pera, které používáte s klasickým glukometrem na proužky. Aplikovaný senzor obvykle vydrží fungovat 2 týdny.

Jak už jsme zmínili, senzor měří hladiny glukózy v podkoží, konkrétně v mezibuněčné tekutině. Tím se odlišuje od glukometrů na proužky. Přechod glukózy mezi kapilární krví a mezibuněčnou tekutinou nějaký čas trvá, porovnávat byste proto měli právě sejmutou hodnotu ze senzoru s hodnotu změřenou klasickým glukometrem za dalších 15 až 30 minut. Při prudkých změnách hladiny cukru v krvi a hyper a hypoglykémiích nemusí být údaje ze senzoru spolehlivé a může být potřeba ověřit aktuální stav krevního cukru pomocí glukometru na proužky.

I když mají CGM přístroje tyto své nevýhody, s jejich pomocí mnohem snáz pochopíte, jak zejména jídlo vaše glykémie ovlivňuje. V rámci pouhého jednoho drobného vpichu získáte celkový přehled o chování vašich hladin cukru v krvi. Nicméně cena za senzor je vyšší, a ne každý si ho může dovolit pořídit.

Ale i dostatečně časté používání glukometru na proužky, zejména po záchytu nemoci a při větších změnách životosprávy či medikace, vám může k dosažení lepší kompenzace cukrovky 2. typu hodně pomoci. Nezapomínejte, že úprava jídelníčku a domácí měření glykémií po jídle jsou pro diabetiky 2. typu klíčovým prvkem léčebného režimu.